Deprese

Deprese je nezdravý stav psychiky projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Má skličující charakter, jedinec upadá do trudnomyslných úvah a nazírání světa. Pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění, problémy s pamětí a pozornosti. Je téměř neschopen smysluplné činnosti a okolí se jeví jako lenoch. Jeho myšlení se zpomaluje a chřadne jeho reakce na radostné podněty. Ztrácí zájmy a chladně reaguje na podněty.

Pojmy "úzkost" a zejména "deprese" jsou velmi rozšířené jak mezi lékařskou veřejností, tak mezi laiky. Tyto pojmy postupně získaly celou škálu významů a dnes se často používají k pojmenování jakýchkoliv osobních problémů a těžkostí, což od odborného pojetí "úzkostné" nebo "depresivní" poruchy může být na hony vzdáleno. Lidé říkají, že mají "depku", a myslí tím nepohodu, způsobenou uzávěrkami v práci, hádkou s partnerem nebo neporozuměním s pubertálním dítětem, někdy dokonce »jsou na dně« z toho, že jejich oblíbené mužstvo prohrálo fotbalový zápas. Úzkost a deprese patří mezi příznaky, které jsou nejtypičtější pro neurotické poruchy nebo pro poruchy nálady. V tomto textu budeme mluvit o smíšené úzkostně-depresivní poruše. Pacient si stěžuje na příznaky, které jsou typicky "neurotické", tedy nepsychotické, přesto mohou výrazně handicapovat. Symptomy mají tendenci se v průběhu času měnit. Jednou dominují příznaky úzkosti, jindy dysforie, v jiném období se obojí prolíná, nebo se objeví obsedantní příznaky nebo panická ataka. V žádném období však nedosahují svým počtem, závažností nebo obojím kritérií depresivní poruchy nebo některé z úzkostných poruch. Přestože příznaky úzkosti či deprese jsou subsyndromální pro diagnózu čisté úzkostné nebo depresivní poruchy, způsobují postiženému výrazný stres a významně znehodnocují jeho život. Při smíšených obrazech stojíme před klinickým rozhodováním, zda došlo k rozvoji deprese na terénu úzkosti nebo naopak. Překrývání příznaků deprese a úzkosti je velmi časté, a to zejména v primární péči, kde jsou smíšené stavy častější než vyhraněné "čisté" formy. V praxi se můžeme setkat s různými obrazy (viz schéma níže):

  • depresivní poruchou s úzkostnými příznaky,
  • úzkostnou poruchou (např. panickou poruchou, sociální fobií nebo generalizovanou úzkostnou poruchou) s příznaky deprese,
  • komorbidní depresivní poruchu s úzkostnou poruchou,
  • a konečně se smíšenou úzkostně-depresivní poruchou.

Diagnostické jednotky u smíšené úzkostné a depresivní symptomatologie.

Přestože existuje jen velmi málo studií o smíšené úzkostně-depresivní poruše, víme dnes následující:
• nemocní se smíšenou úzkostně-depresivní poruchou jsou velmi častými pacienty v primární péči nebo nepřicházejí k léčbě vůbec;
• kolem 50 % nemocných s touto poruchou projde ordinací praktického lékaře nerozpoznaných;
• pokud ji lékaři rozpoznají, často podceňují její závažnost;
• léčba bývá neadekvátní, většinou benzodiazepiny, které nebývají účinné;
• rovněž časté dílčí tělesné příznaky, například atypické bolesti hlavy, zad, aj. bývají v somatické medicíně neadekvátně léčeny, například analgetiky;
• porucha mívá chronický průběh;
• často vede k invaliditě;
• bývá komplikována závislostí na alkoholu nebo benzodiazepinech (zejména u žen);
• její prevalence roste s věkem;
• často komplikuje obraz i léčbu somatických nemocí;
• má vysoké procento suicidálních pokusů, zejména parasuicidií;
• vede průměrně k delší pracovní neschopnost než »čistá« depresivní porucha.